Navždy tvá (Píseň pro Filipa)

(1. sloka)
Dnes v bílém tu před tebou stojím,
svou budoucnost s tvou navždy spojím.
Chci ti říct pár slov, co v srdci mám,
jak moc jsem vděčná, že tě znám.

(Pre-Refrén)
Nejlepší přítel, partner, co víc si přát,
chci ti „miluji Tě“ říkat tisíckrát.

(Refrén)
Děkuju ti za lásku, co mi dáváš,
za oporu, s níž při mně stáváš.
Za to, kým jsi – přítel, skvělý táta,
dnes můj muž, má cesta zlatá.

(2. sloka)
Vím, nejsem vždy jen hodná a milá,
často se ve mně skrývá divá síla.
Jsem výbušná a někdy jako blázen,
tvůj klid mě ale vrací brzy na zem.

(3. sloka)
Ty neodsuzuješ mé podivné nápady
a s klidem ustojíš mé špatné nálady.
Když ztrácím naději a nevím kudy kam,
jsi jediný, kdo ví, co udělat mám.

(Refrén)
Děkuju ti za lásku, co mi dáváš,
za oporu, s níž při mně stáváš.
Za to, kým jsi – přítel, skvělý táta,
dnes můj muž, má cesta zlatá.

(Bridge)
Ze srdce děkuju za našeho syna,
pro tebe péče o něj není žádná dřina.
Děkuji za Natálku, za všechny ty dny,
jsi táta, co jim plní dětské sny.

Děkuji za to, jak v kuchyni vládneš,
a za tu česnečku, co vždycky skvělou zvládneš.
Když po „draku“ je mi opravdu bídně,
ty se staráš o mě tak klidně.

(Refrén)
Děkuju ti za lásku, co mi dáváš,
za oporu, s níž při mně stáváš.
Za to, kým jsi – přítel, skvělý táta,
dnes můj muž, má cesta zlatá.

(Outro)
Jsi mužem mého života, má láska,
to není slib, ani žádná sázka.
Miluji tě, ať to všichni slyší,
jsi klid, co všechny mé bouře ztiší.

Navždy tvá Veronika.