Písnička pro Milušku

[Sloka 1]
Před pětatřiceti lety, v Brně první setkání,
u mýho kamaráda měl jsem tehdy spaní.
Byla jsi jeho holka, tak to tenkrát nešlo dál,
přesto se ve mně pocit osudový rozehrál.
Když jsme se poprvé sobě podívali do očí,
hlavou mi blesklo, že tenhle průser neskončí.
Cítil jsem okamžitě, že patříme k sobě,
že jednou budem spolu v nějaké jiné době.

[Refrén]
Miluško, jsi ta jediná, kterou upřímně miluju,
jen tobě tahle slova doopravdy věnuju.
Deset let jsme teď spolu a to kouzlo pořád máme,
že k sobě patříme, to přece oba dobře známe.
Neumím si představit nikoho jiného,
jsi moje štěstí z toho příběhu bláznivého.

[Sloka 2]
Párkrát jsme se pak potkali, pak roky ticha jen,
než přišel ten osudový, desátý červen.
Chtěla jsi tetování, já domluvil ten sraz,
a když jsi přijela, přeskočila jiskra zas.
Bylo to, jako bychom se neviděli jen pár dní,
ten večer a ta noc, to bylo prostě parádní.
Měl jsem v životě rád, lásky přišly a zas šly,
ale jen s tebou ty pravý city ve mně rozkvetly.

[Refrén]
Miluško, jsi ta jediná, kterou upřímně miluju,
jen tobě tahle slova doopravdy věnuju.
Deset let jsme teď spolu a to kouzlo pořád máme,
že k sobě patříme, to přece oba dobře známe.
Neumím si představit nikoho jiného,
jsi moje štěstí z toho příběhu bláznivého.

[Bridge]
Třicet pět let od chvíle, co jsem tě poprvé spatřil,
všechno to čekání, abych k tobě konečně patřil.
Tenkrát to nešlo, ale dneska už to vím,
že s tebou, lásko, všechny sny si naplním.

[Refrén]
Miluško, jsi ta jediná, kterou upřímně miluju,
jen tobě tahle slova doopravdy věnuju.
Deset let jsme teď spolu a to kouzlo pořád máme,
že k sobě patříme, to přece oba dobře známe.
Neumím si představit nikoho jiného,
jsi moje štěstí z toho příběhu bláznivého.

[Outro]
Ten první pohled v Brně, ten už mi zůstane,
věděl jsem hned, že se to prostě stane.
Miluju tě, Miluško, víc než cokoliv,
jsme spolu a to je ten nejkrásnější div.
Můj nejkrásnější div.
Miluju tě...
Miluju tě...