
[Verse 1] Je duben, dvacet jedna, a svět se znovu mění Kačence a Michalovi se splnilo jejich snění Narodil se Míša, náš první vnouček, kouzelný ten pocit v srdci, co jsme měli, byl nesmrtelný Teď máme nejhezčí titul, děda a babička a jsme štěstím bez sebe, zažehla jiskřička [Verse 2] A pak o rok později, radost se k nám vrací Anička s Honzou v náručí princeznu přináší Karolínka, naše Kája, sluníčko maličké pro ně Praze máváme, té rušné vesničce Našli jsme dům se zahradou, ať mají kde si hrát v Počernicích, kde vnoučátka se můžou s námi smát [Chorus] A naše rodina je větší, a láska sílí dál to je nejkrásnější příběh, co osud pro nás psal Slyšet ten dětský smích, co zní teď naším domem jsme nejšťastnější prarodiče pod širým nebem [Bridge] A pak přišel den, co v naší mysli září Anička s Honzou řekli: „Další bude v září!“ Kačka s Míšou na to se smíchem kontrují: „My čekáme taky, jen o den později!“ Dva kluci dva dny od sebe, to poprvé šok byl náš svět se ale rázem, velkou láskou naplnil [Verse 3] A tak dnes máme Míšu, Kájinku a k tomu Toníka a Kubíka, co nesou radost do domu Čtyři poklady, co život na ruby obrátily a všechny naše dny smyslem a štěstím naplnily [Chorus] A naše rodina je větší, a láska sílí dál to je nejkrásnější příběh, co osud pro nás psal Slyšet ten dětský smích, co zní teď naším domem jsme nejšťastnější prarodiče pod širým nebem [Outro] Velká rodina... Naše štěstí... Náš život...