Společně

(Verse 1)
Sedum kiláků cesty, láskou měřený,
z Želnavy do Plané, touhou poháněný.
A každá značka dopravní, co cestou se naskýtá,
Je sama svědkem polibků, co nikdo nespočítá.
 
(Verse 2)
A pak expres dopisy, co létaj tam a zpátky,
To nebyly mobily, jen láskyplné řádky.
Tvé písmo na papíře, ten nejcennější poklad,
když nemohli jsme spolu být, měl jsem tě napořád.
 
(Chorus)
Společně, verš po verši, psali jsme náš příběh,
v dopisech i ruku v ruce, společný života běh.
Společně, to bylo slůvko, co sílu nám dávalo,
aby naše velké přání skutečností se stalo.
 
(Verse 3)
Pak přišla Praha, hned po maturitě tvojí,
v domku u babičky Jany začaly dny nový.
A tys jí s láskou svoji péči dávala,
zatímco na Vinohradech jsi se sestřičkou stala.
 
(Bridge)
A v říjnu roku devadesát, to mlhavé ráno,
v šumavském Stožci bylo nám lásku přáno.
V Plané jsi byla nevěsta, jakou jsem si vždy přál,
a já tam s tebou šťastný a zamilovaný stál.
 
(Chorus)
Společně, verš po verši, psali jsme náš příběh,
v dopisech i ruku v ruce, společný života běh.
Společně, to bylo slůvko, co sílu nám dávalo,
aby naše velké přání skutečností se stalo.
 
(Outro)
Společně...
Od toho dne...
Navždycky...

[Gentle fade out]