Písnička pro Dagmar Kunzová

[Verse 1]
Ta poslední noc v listopadu nás dva dohromady svedla,
na párty v pivovaru, kam mě má cesta k tobě vedla.
Když naše oči se střetly, svět se náhle zastavil,
mé srdce bije pro tebe, jako bys ho právě objevil.

[Chorus]
Osud nám sice nepřeje a lásce naší brání dál,
já ale doufám v zázrak, aby se náš sen skutečností stal.
Chci usínat ti v náručí a hladit tě po horkém těle,
být s tebou v bezpečí a líbat tě něžně na čele.

[Verse 2]
Jsem tvoje malá Vrtulka, jak s úsměvem mi říkáváš,
v těch tvých očích nádherných mi novou naději dáváš.
Utopila jsem se v nich, propadla té sladké hlubině,
chci s tebou prožít každý den, v každé jediné hodině.

[Verse 3]
Od té chvíle, co tě znám, mé srdce pro tebe jen bije,
každá buňka v mém těle tou velkou láskou teď žije.
Cítím se s tebou tak celá, konečně mám v duši mír,
jsi pro mě ten správný směr, jsi můj jediný vesmír.

[Verse 4]
Když je mi v životě nejhůř, ty mě držíš pevně nad vodou,
jsi pro mě přístav bezpečí, mojí jedinou svobodou.
A i když vím, že tahle láska mě možná jednou zničí,
chci každou minutu s tebou, ať si rozum klidně křičí.

[Chorus]
Osud nám sice nepřeje a lásce naší brání dál,
já ale doufám v zázrak, aby se náš sen skutečností stal.
Chci usínat ti v náručí a hladit tě po horkém těle,
být s tebou v bezpečí a líbat tě něžně na čele.

[Outro]
Až ráno smaže stíny a noc půjde spát,
slib mi, že mě nepřestaneš nikdy milovat.
Jsem tvá Vrtulka, co se točí pro tebe,
snesla bych pro nás dva i modré z nebe.