Erikovi

(Sloka 1)
Zpátky do lavic, tam se to začalo psát.
Kluk ze základky, co mě naučil se smát.
Byl první máj, rok šestnáct, třešeň kvetla nám,
pod ní první pusa, ten moment v srdci mám.
A pak pátý květen, svět propojil nás,
od té doby spolu zastavujeme čas.

(Refrén)
Deset let, co mi dáváš křídla,
deset let, ten, kdo mě věrně hlídá.
Když je světlej i tmavej den,
vím, že jsi tu, že to není jen sen.
Jsi můj přístav, můj klid, moje bezpečí,
ať jsi Fufi nebo Pupi, na tom nezáleží.
Chci ti říct, jak moc tě miluju já,
s tebou je každá chvíle jedinečná.

(Sloka 2)
Mám ráda ten chaos, když „uklízíme“ spolu.
Začneš s vervou, pak se zasekneš u stolu.
A já to dodělám a směju se potají,
stejně jako když vařím a tvý oči se koukají.
Říkáš „jdu na šestou“, ale jdeš až na osmou.
Tyhle malý věci nás dva k sobě tisknou.
Pro druhé by ses rozdal, jsi laskavý a milý,
rozesměješ mě vždycky, v každé těžké chvíli.

(Bridge)
A když mi není dobře, ty obejmeš mě pevně,
víš, jak zahnat stíny, co bloudí ve mně.
Jste parťáci, Majk už čeká u dveří,
ať se děje cokoliv, on ti taky věří.
První rande v kině, Deadpool na plátně,
kdo by to byl řekl, že to dopadne tak krásně?

(Refrén 2x)
Deset let, co mi dáváš křídla,
deset let, ten, kdo mě věrně hlídá.
Když je světlej i tmavej den,
vím, že jsi tu, že to není jen sen.
Jsi můj přístav, můj klid, moje bezpečí,
ať jsi Pubi nebo Brouček, na tom nezáleží.
Chci ti říct, jak moc tě miluju já,
s tebou je každá chvíle jedinečná.

(Outro)
Jsi ten, kdo mi ukázal, co znamená být šťastná.
Deset let za námi a cesta je jasná.
Eriku, jsi pro mě vším...
Miluju tě.