Pro Kristínu

(Sloka 1)
Byl prosinec roku sedmnáct,
začala nádherná jízda,
už jsem se nemusel bát,
našli jsme si teplo hnízda.
První Vánoce, dárky a klid,
ta první společná rána,
s tebou chci napořád být,
vím, že jsi mi zhůry dána.

(Refrén)
Kristýno, i po osmi letech
jsi pro mě ta jediná,
ty jsi to srdce,
bez kterého není rodina.
Dnes miluju tě mnohem víc,
než na startovní čáře,
když hladím tvoje vlasy
a koukám do tvé tváře.
Ať se stane cokoliv,
ať svět se točí sem a tam,
já si tě, lásko, každý den...
znova vybírám.

(Sloka 2)
Vzpomínám na to léto,
na naše Chorvatsko,
s tebou je život dar,
ne pouhé pozlátko.
Umíš mě rozesmát,
když ztrácím pevnou zem,
jsi mým klidným přístavem
i největším snem.
Jsi férová a upřímná,
a v tom je tvoje síla,
jsi všechno, o čem
moje duše kdy snila.

(Sloka 3)
Pak přišel červenec,
rok dvacet dva se psal,
a život nám ten největší dar
do náruče dal.
Deanka, naše princezna
s modrýma očima,
blonďatý anděl,
co nás oba objímá.
V tu chvíli se svět změnil,
najednou jsme tři,
a já jsem vděčný za to,
že k sobě patříme my.
Když vidím, jak jsi skvělá,
trpělivá máma,
vím, že ta nejčistší láska
je přímo mezi náma.

(Refrén)
Kristýno, i po osmi letech
jsi pro mě ta jediná,
ty jsi to srdce,
bez kterého není rodina.
Dnes miluju tě mnohem víc,
než na startovní čáře,
když hladím tvoje vlasy
a koukám do tvé tváře.
Ať se stane cokoliv,
ať svět se točí sem a tam,
já si tě, lásko, každý den...
znova vybírám.

(Bridge)
Jsi krásná uvnitř i navenek,
jsi něha i pevný štít,
a to nejcennější, co mám,
je s tebou prostě žít.
Věrná a silná,
držíš nás pevně pohromadě,
jsi moje výhra
v téhle životní olympiádě.
Deanka je naše radost,
ty jsi můj pevný bod,
spolu jsme přepluli
už spoustu divokých vod.

(Outro)
Dnes je to přesně osm let.
A já bych neměnil...
ani minutu, ani svět.
Jsi moje láska.
Moje rodina.
Kristýno...
Pořád si tě vybírám.